David O. Selznick měl dva starší bratry. Zatímco Howard (nar. 1897) trpěl blíže neurčenou psychickou poruchou a celý život strávil v ústraní (zemřel v roce 1980), Myron Selznick (nar. 5. října 1898) se stejně jako David od útlého věku pohyboval v prostředí filmového průmyslu a nakonec se prosadil jako vlivný talentový agent. Jeho kariéru však poznamenala závislost na alkoholu, která i zapříčinila jeho smrt ve věku 45 let. Myronu Selznickovi se v několika kapitolách knihy Hidden Talent: The Emergence of Hollywood Agents (University of California Press, 2010) věnuje filmový historik Tom Kemper, z jehož výkladu v následujících odstavcích vycházím.

Prostřední z bratrů Selznickových patřil mezi nejprogresivnější (a nejagresivnější) hollywoodské agenty 30. let. Podle Kempera svou práci nenáviděl – stejně jako celý filmový průmysl –, což se projevovalo arogantním vystupováním, kterým si znepřátelil či odcizil řadu lidí. Stejné vlastnosti ale nejspíš stály i za jeho nezpochybnitelnými úspěchy.

Již jako teenager Myron pracoval pro společnost Selznick Pictures patřící jeho otci Lewisovi. Série nešťastných obchodních rozhodnutí a neschopnost konkurovat firmám Adolpha Zukora nebo Williama Foxe v roce 1923 vedla k bankrotu otcovy firmy. Myron se pokusil prosadit v oblasti filmové produkce prostřednictvím vlastní společnosti Selznick Pictures Corporation, které se ale taktéž nevedlo. Po těchto dvou neslavných zkušenostech Myron a David odjeli z New Yorku do Kalifornie v naději, že přítomnost v samém centru americké filmové výroby jim dopomůže ke kýženému úspěchu.

Myron v Hollywoodu vystřídal několik pozic, než se v roce 1927 definitivně stal talentovým agentem. Podle nejrozšířenější verze k tomu přispěla náhoda, kdy příteli, režiséru Lewisi Milestonovi, pomohl při jednání se zaměstnavatelem k vyššímu platu. Myron si brzy vybudoval pověst neústupného obchodníka se silnými přesvědčovacími a vyjednávacími schopnostmi. Zároveň však bylo z jeho promluv zřejmé, že ke svému povolání nechoval žádný zvláštní respekt – naopak jej bral jako nečistou branži založenou na handrkování o penězích. 

Myronův postoj – způsobený nejspíš nenaplněnými ambicemi na poli filmové produkce – ovšem nemohl změnit fakt, že zakrátko se z jeho agentury stal přední hollywoodský hráč. Díky důvěrné znalosti filmového prostředí a cenným kontaktům si Selznick vybudoval portfolio prominentních klientů, mezi které patřili herci Gary Cooper a Fred Astaire, herečky Katharine Hepburn a Carole Lombard, režiséři Lewis Milestone, George Cukor a John Cromwell nebo scenáristé Ben Hecht, Maxwell Anderson a Dudley Nichols. Myron Selznick od počátku deklaroval bojovný postoj vůči hollywoodským studiím a svým klientům zaručoval vyjednání bezprecedentních pracovních podmínek. Výměnou Selznick inkasoval provizi ve výši 10 % klientovy mzdy (což například u herce Williama Powella mohlo činit až 30 000 dolarů ročně).

Brzy Selznickova firma zaměstnávala několik „terénních“ agentů (field agents), kteří monitorovali situaci ve studiích, sledovali produkční trendy a lovili nové klienty, zatímco jejich šéf celou operaci ovládal z kanceláře pomocí telefonu. Agentura věnovala velkou pozornost sběru a třídění informací, které mohly být využity ve prospěch klientů. Další záležitosti byly projednávány na obchodních schůzkách a neformálních setkáních. Právě v tom spočívala podstata práce hollywoodských talentových agentů – navázání sociálních vazeb bylo často možné přetavit v obchodní transakce, a jeden oběd nebo hra golfu mohly znamenat mnohem více než hodiny oficiálních telefonátů nebo návštěv v zatuchlých kancelářích.

Selznick získal náskok před konkurencí mimo jiné i kvůli tomu, že svým klientům nabízel nejrůznější výhody, kterých menší agentury nebyly schopné dosáhnout. Nešlo jen o příznivé finanční podmínky (včetně podílu na ziscích pro některé z nich), ale i o právo na schválení námětu či scénáře nebo – v případě režisérů – o možnost účastnit se postprodukce. Myron poskytoval svým klientům komplexní a prvotřídní servis – manažerský, právní, účetní i poradenský. Tím získával další prominentní klienty, kteří zvyšovali prestiž jeho společnosti a sloužili jako lákadlo pro své herecké či režisérské kolegy. V roce 1932 otevřel Selznick pobočky v New Yorku a Londýně, které dále rozšířily přístup k novým talentům z oblasti filmu či divadla. V polovině 30. let tak mohla Selznickovi konkurovat pouze talentová agentura Charlese Feldmana.

Dosud ne zcela probádanou oblastí zůstává Myronova spolupráce s bratrem Davidem. Přestože mezi nimi fungovala sourozenecká rivalita, je neoddiskutovatelné, že museli ze svého vztahu profesně těžit. Otázka je, do jaké míry. Myron zastupoval desítky osobností, které ve 30. a 40. letech opakovaně pracovaly pro Davidovu produkční společnost, ať už šlo o režiséry George Cukora, Alfreda Hitchcocka a Johna Cromwella, scenáristu Bena Hechta nebo herečku Carole Lombard. Byl to právě Myron, kdo Davidovi představil Vivien Leigh, která se následně stala hereckou představitelkou Scarlett O’Hara v adaptaci Gone with the Wind. Mimo to byl Myron i podílníkem v Davidově společnosti Selznick International Pictures, neboť do ní při jejím vzniku v roce 1935 investoval 200 000 dolarů. Dochované materiály v Harry Ransom Center v Texasu však ukazují, že při obchodních jednáních většinou Myron svému bratrovi nic nedaroval a ve všech zdokumentovaných případech hájil zájmy svých klientů. Příkladem může být angažmá Janet Gaynor v Selznickově produkci A Star Is Born, za které herečka inkasovala mimořádně vysoký honorář 150 000 dolarů. Sám David si dokonce stěžoval, že Myronova agentura postupovala v tomto případě ještě nekompromisněji než obvykle – snad aby okolí vyvrátila, že by podléhala konfliktů zájmů.

Na počátku 40. let se začalo ukazovat, že Myronova záliba v alkoholu má negativní dopad nejen na jeho zdraví, ale i na fungování firmy. Někteří klienti si stěžovali na soustavně klesající kvalitu poskytovaných služeb a postupně přecházeli ke konkurenci. Následně začali agenturu ve velkém opouštět i její zaměstnanci. Myron Selznick zemřel po jedné z mnoha proflámovaných nocí 23. 3. 1944 v důsledku žilní trombózy. V té době už ale byla jeho firma v rozkladu. Správa Myronovy pozůstalosti připadla Davidu Selznickovi, kontrolu nad částí jeho agentury převzal někdejší hlavní konkurent Charles Feldman.

Myron Selznick dnes zůstává málo známou figurou a ve většině publikací o zlaté éře Hollywoodu se s jeho jménem nesetkáme. O to cennější je knížka Hidden Talent: The Emergence of Hollywood Agents, ve které Tom Kemper podrobně analyzuje Selznickovu roli ve spletitém hollywoodském studiovém systému a ukazuje, jak tento agent pomohl desítkám klientů k vyšším platům, komfortnějším pracovním podmínkám a většímu stupni tvůrčí autonomie. Pomohl tak nastavit parametry spolupráce mezi tvůrčími pracovníky a studii, které s drobnými obměnami platily po další desetiletí.

Většina lidí si jméno producenta Davida O. Selznicka spojuje s jeho opusem magnum, velkolepou adaptací románu Gone with the Wind jižanské spisovatelky Margaret Mitchell. Jih proti Severu (1939) dodnes zůstává nejnavštěvovanějším a (po přihlédnutí k inflaci) nejvýdělečnějším filmem v dějinách americké kinematografie. Pro Selznicka šlo o vyvrcholení jeho tvůrčích aktivit: na snímku intenzivně pracoval tři roky a jeho těsný dohled nad všemi složkami produkce vedl k tomu, že film skončil jako nesporný umělecký i komerční triumf.

Jakkoliv byl Jih proti Severu v řadě ohledů přelomovým dílem, každý text o Selznickovi, který jím začíná i končí, nutně ignoruje další producentovy úspěchy. Selznick se ve světě filmu prosadil již jako teenager, když se v různých kapacitách podílel na chodu filmové společnosti svého otce, Lewise J. Selznicka. V druhé polovině 20. a první polovině 30. let DOS vystřídal pozice u předních hollywoodských hráčů MGM (hned dvakrát), Paramountu a RKO, kde dohlížel na výrobu dnes již klasických snímků, mezi které patří The Four Feathers (1929, P), King Kong (1933, RKO), Večeře o osmé (Dinner at Eight, 1933, MGM) a Anna Karenina (1935, MGM). V roce 1935 konečně uskutečnil svůj dlouholetý sen, když založil vlastní produkční společnost Selznick International Pictures. Aby Selznick naplnil její motto „in the tradition of quality“, zaměřoval se na nákladné, hvězdně obsazené adaptace osvědčených literárních látek (Zahrada Allahova, Malý Lord Fauntleroy, Zajatec na Zendě, Dobrodružství Toma Sawyera), které doplňoval občasnými výpady do soudobé tematiky (Zrodila se hvězda, Nothing Sacred, Made for Each Other).

Po unikátním úspěchu Jihu proti Severu na přelomu let 1939 a 1940 se Selznickova produktivita nápadně snížila. V roce 1940 ještě stihl uvést Hitchcockem režírovanou adaptaci populárního románu Daphne du Maurier Rebecca, jež mu zajistila druhého Oscara pro nejlepší film v řadě, pak ale následovala čtyřletá pauza, kterou ukončilo až uvedení dramatu Když jsi odešel (Since You Went Away, 1944). V rámci kontraktu s režisérem Alfredem Hitchcockem došlo k realizaci dalších tří filmů – Rozdvojená duše (Spellbound, 1945), Pochybná žena (Notorious, 1946) a Případ Paradineová (The Paradine Case, 1947) -, z nichž ten prostřední byl ovšem krátce před začátkem natáčení odprodán společnosti RKO. Ve zbytku své kariéry Selznick pygmalionovsky formoval kariéru své druhé manželky, herečky Jennifer Jones (ať již ve vlastních produkcích, mezi které patřily Souboj na slunci, Portrait of Jennie a Sbohem, armádo, nebo ve filmech jiných studií), a za nemalé zisky poskytoval služby svých smluvních herců, hereček a režisérů. Do jeho „stáje“ během 40. a 50. let patřili mj. Gregory Peck, Joseph Cotten, Ingrid Bergman, Alida Valli, Shirley Temple, Joan Fontaine, Guy Madison, Rhonda Fleming, Dorothy McGuire nebo režisér Robert Stevenson.

Selznick zemřel 22. 6. 1965 ve věku 63 let. Většina nekrologů uváděla, že „odešel tvůrce Jihu proti Severu.“

Pro roky 2017 až 2019 jsem získal podporu Grantové agentury České republiky pro realizaci výzkumného projektu s názvem „Výrobce hvězd: David O. Selznick a hollywoodský hvězdný systém, 1935-1957“. Cílem projektu je na základě archivního výzkumu v USA vyhodnotit a popsat, jakým způsobem David O. Selznick nakládal se svými smluvními herci a herečkami a jaké mechanismy používal, aby je přetvořil v žádané stars. V sérii příspěvků zde na svých stránkách budu informovat jednak o průběhu svého výzkumu v Kalifornii a Texasu, kde jsou uloženy klíčové materiály, jednak o zajímavostech, které se týkají Selznickovy bohaté kariéry u filmu. Budu moc rád, když toto badatelské „dobrodružství“ budete sdílet se mnou.