Už při svých dřívějších návštěvách Harry Ransom Center jsem přemýšlel, jestli existuje nějaké spojení mezi Davidem O. Selznickem a Hugo Haasem. Nezdálo se to příliš pravděpodobné. Selznick vždy patřil k hollywoodské smetánce, zatímco Haas byl ve zdejší filmové kolonii spíše outsider. Selznick točil hvězdně obsazené spektákly mířené na co nejširší publikum a Haas byl naopak nízkorozpočtovým auteurem, jehož filmy se často hrály v rámci dvojprogramů (které Selznick nesnášel).

Když do vyhledávače v databázi Selznickovy kolekce zadáte Haasovo jméno, žádný výsledek nedostanete. Trpělivost a porce náhody ale přinesly ovoce. Vše nasvědčuje tomu, že v Selznickových materiálech je nějakým způsobem opravdu zastoupen každý, kdo se ve 30. až 50. letech pohyboval v prostředí amerického filmového průmyslu…

První dokument pochází z února 1947, kdy Haas v Hollywoodu už nějaký ten rok působil jako charakterový herec. Jeho tehdejší agent Richard Monter oslovil prezidenta Selznickovy společnosti Vanguard Films, Daniela O’Shea, s nabídkou hercových služeb. Konkrétně Haase doporučoval do menší role Arneho v připravovaném filmu Portrait of Jennie. Monter byl přesvědčivý: „I hear that Arne is a dynamic personality, preferably a large, middle-aged man, which fits the description and personality of HUGO HAAS perfectly.“ Monter odkazuje na dřívější komunikaci s O’Sheaem a připomíná mu, že Haasovi hned po příchodu do Hollywoodu věštil úspěšnou budoucnost: „That fact is now established.“ Podle Montera Haas pobírá 1 750 dolarů týdně s desetitýdenní garancí, což vychází minimálně na 17 500 dolarů za film. Až budou uvedeny jeho zatím poslední snímky – mezi nimi Vendetta od Howarda Hughese a muzikál Fiesta z produkce MGM – bude prý jeho hodnota ještě vyšší, minimálně na úrovni Paula Lukase a Waltera Slezaka. Spolu s dopisem byla do kanceláře Vanguard Films zaslána i fotografie Haase s plnovousem. Monter žádal o osobní schůzku, ale zda k ní došlo, není jasné. Haas se v Portrait of Jennie ani v jiném filmu ze Selznickovy produkce neobjevil.

O tři roky později se Haas snažil prosadit jako režisér a producent. Mohlo by se zdát, že světy Haase a Selznicka nemohly být vzdálenější, ale z dokumentů vyplývá, že Selznick o Haasovi věděl, viděl jeho první americký film Pickup, a to dlouho před jeho uvedením v oficiální distribuci, a byl jím zaujat. Patrně ne kvůli jeho uměleckým hodnotám, ale kvůli efektivitě – Selznick se dlouhodobě potýkal s plýtváním a rostoucími náklady a muselo na něho zapůsobit, že někdo v Hollywoodu natočil fungující lidský příběh za méně než 100 000 dolarů. Do Selznickovy společnosti se tak dostal scénář, který chtěl Haas realizovat po Pickupu. Příběh osamělého hodináře, do jehož života vstoupí svobodná matka, pro Selznicka (na jeho vlastní žádost) shrnul a ohodnotil Arthur Fellows: „Not a bad little story – kind of trite, but with a few nice human interest twists. Probably can be made for beans.“ Fellows měl pravdu, i Dívka na mostě, jak se film nakonec jmenoval, stála na hollywoodské poměry pakatel. Vznikla nicméně opět v Haasově nezávislé produkci a na spolupráci mezi Haasem a Selznickem tak nikdy nedošlo. Škoda, bylo by to zajímavé spojení.