Archiv štítku: Noir Film Festival

Noir Film Festival 2020

Ve dnech 20. až 23. srpna proběhne na tradičním místě – v unikátních prostorách středověkého hradu Křivoklát – už osmý ročník Noir Film Festivalu. Mám velkou radost, že se nám znovu podařilo sestavit silný program a tím vyvrátit předpovědi škarohlídů, že na takto úzce vymezené přehlídce nebudeme mít po dvou nebo třech ročnících co promítat.

Připraveno máme celkem 35 titulů, které jsme rozdělili do osmi programových bloků. Po mnohaletém bezvýsledném snažení jsme zajistili náplň do mimořádně atraktivní sekce „Milenci na útěku“. V miniretrospektivách představíme vizuálně opojnou spolupráci režiséra Anthonyho Manna a kameramana Johna Altona, podíváme se do svůdných i racionálně těžko uchopitelných světů Davida Lynche a odhalíme znepokojivou vizi zločinu podle spisovatelky Patricie Highsmith (a jejích adaptátorů). Tradiční pocty hereckým ikonám budou letos patřit statnému a charismatickému Burtu Lancasterovi a nenapravitelné femme fatale Claire Trevor. A chybět nebudou ani československé filmy či ochutnávka noirově spřízněné italské produkce. Několik klenotů nabídne i mimoběžný panel Zvláštní uvedení. Tímto vás na Křivoklát srdečně zvu a současně přikládám osobní seznam deseti filmů pro případ nerozhodnosti, na co vlastně během čtyř nabitých dnů zajít (stejně jako loni jsem vybral jeden titul z každé sekce a k takto vytvořené osmičce přihodil dva filmy jako bonus).

Americký přítel (Pátek | 21/8 | 13.15 | Biograf Sokol + Sobota | 22/8 | 15.45 | sál Nova Cinema) – opakované zhlédnutí se znalostí předlohy Patricie Highsmith mě utvrdilo, že jde možná o nejlepší film Wima Wenderse a o top adaptaci některého z románů ripleyovské pentalogie (a to má v obou kategoriích hodně silnou konkurenci)

Blázni do zbraní (Sobota | 22/8 | 21.00 | horní nádvoří) – těžko vybírat jediný titul v tak nabité sekci, ale ze všech těch mileneckých párů na útěku mám nejraději Annie a Barta; na velkém plátně do tmy zahaleného horního nádvoří budou nápadité vizuální hrátky Josepha H. Lewise vypadat skvěle, za to ručím!

Cizinci ve vlaku (Pátek | 21/8 | 21.00 | horní nádvoří) – režie Alfred Hitchcock, na scénáři podle stejnojmenného románu Patricia Highsmith spolupracoval Raymond Chandler, v životních úlohách excelují Farley Granger a Robert Walker… nic víc vědět nepotřebujete, program na páteční večer je jasný

Hrůzovláda (Pátek | 21/8 | 16.15 | sál Burta Lancastera) – barokně pojatý noirový příběh z období francouzské revoluce – netradiční kombinace, kterou byste si neměli nechat ujít

Kouzelný dům (Sobota | 22/8 | 10.45 | sál Nova Cinema) – vizuálně působivý film s motivem amnézie a snovými sekvencemi – kombinace jako vystřižená z klasického noiru, zde ale v podání Otakara Vávry a ještě před „oficiálním“ začátkem amerického cyklu

Mulholland Drive (Sobota | 22/8 | 16.00 | Biograf Sokol + Neděle | 23/8 | 12.45 | sál Nova Cinema) – jak jsem řekl v nedávném rozhovoru pro kinema.sk, jde podle mě nejen o nejlepší film v Lynchově úctyhodné kariéře, ale také o jedno z klíčových děl světové kinematografie po roce 2000… viděl jsem jej několikrát a vždy se stejným zaujetím

Posedlost (Čtvrtek | 20/8 | 14.15 | sál Claire Trevor + Sobota | 22/8 | 16.45 | sál Claire Trevor) – musím se přiznat, že v italském noiru mám sám velké mezery, a proto sázím na jistotu a volím v pořadí druhou adaptaci Cainova Pošťáka v režii vždy excelentního Luchina Viscontiho

Sbohem buď, lásko má (Pátek | 21/8 | 16.30 Biograf Sokol + Neděle | 23/8 | 13.30 | sál Burta Lancastera) – těžko věřit, že jsme čekali celých osm let, než odpromítáme tuto naprostou noirovou klasiku; tady není co řešit, Sladká vůně úspěchu musí ustoupit tomuto majstrštyku s brilantním obsazením a geniální kamerou Harryho J. Wilda

Špinavá dohoda (Čtvrtek | 20/8 | 21.00 | horní nádvoří + Neděle | 23/8 | 13.45 | sál Claire Trevor) – jeden z vrcholů skvěle fungující tvůrčí spolupráce Mann/Alton, který chytře variuje motivy spojené s narativním vzorcem milenců na útěku

Zabiják v ulicích New Yorku (Čtvrtek | 20/8 | 14.45 | sál Burta Lancastera) – patrně ne nejlepší, ale kuriózně možná nejaktuálnější film v programu – sedmdesát let staré béčko o virové nákaze šířící se velkoměstem; před projekcí nezapomeňte použít dezinfekci

Tak za měsíc na viděnou!

Rok s Rebeccou

Asi nikdy jsem v jednom roce nestrávil tolik času ve společnosti jednoho filmu, jako tomu bylo letos s Rebeccou (alias Mrtvou a živou). Nejdříve se kolem něj točil můj celosemestrální předmět Základy analýzy filmu: po dvanáct týdnů jsme se studenty a studentkami diskutovali o jeho vyprávěcí struktuře, práci kamery, konstrukci postav, autorském střetu režiséra Alfreda Hitchcocka a producenta Davida O. Selznicka, žánrovém zakotvení nebo způsobu převodu původního literárního textu. Nejsem si jistý, zda by se mnou návštěvníci kurzu souhlasili, ale ani na konci semestru mě neomrzelo o tomto filmu uvažovat a nahlížet jej z nových perspektiv.

V červnu jsem se ve francouzském Le Mans zúčastnil mezinárodní konference věnované autorce předlohy Daphne du Maurier. V příspěvku nazvaném „Looking for I“ jsem se zaměřil na proces obsazování hlavní ženské role – bezejmenné hrdinky, která je po sňatku s výrazně starším Maximem de Winterem konfrontována s duchem jeho předchozí manželky, obdivované i nenáviděné Rebeccy. Dostal jsem tak možnost zužitkovat materiály, které jsem nashromáždil během výzkumného pobytu v Harry Ransom Center v Austinu před dvěma lety (ve skutečnosti tyto dokumenty procházela a zaznamenávala moje žena Ksenia, která stojí v pozadí všeho, co napíšu a vytvořím). Během srpna jsem příspěvek přepracoval v plnohodnotný článek (s rozsahem asi 8 000 slov), který aktuálně prochází recenzním řízením a pokud všechno dobře dopadne, vyjde v připravované publikaci o Daphne du Maurier.

A konečně jsme Rebeccu uvedli i na letošním ročníku Noir Film Festivalu. U té příležitosti jsme také pokřtili premiérové české vydání filmu na blu-rayi. Ve stylové krabičce kromě disku najdete i booklet s esejí, ve které popisuji produkční historii Rebeccy a nesnadnou spolupráci Hitchcocka a Selznicka, jež i přes řadu neshod vyústila v mimořádný komerční i umělecký triumf. Pokud chcete naši aktivitu podpořit – a třeba i přispět k tomu, aby nezůstalo jen u tohoto jediného vydaného titulu – nejlépe tak učiníte zakoupením disku, například zde. Prášit se na něj určitě nebude – opakované zhlédnutí je totiž takřka nevyhnutelné.

Noir Film Festival 2019

Od 22. do 25. srpna se na hradě Křivoklát uskuteční už sedmý ročník přehlídky Noir Film Festival. Poté, co jsem tam loni z rodinných důvodů nemohl být, si letos účast nenechám ujít a už s předstihem se těším na unikátní festivalovou atmosféru i množství inspirativních setkání. S kolegyní Janou Bébarovou jsme opět sestavili program, za který dáme ruku do ohně. Programové sekce se tentokrát zaměřují na Fritze Langa, lupičský noir, adaptace děl Cornella Woolriche, japonské krimi a jakuza filmy či reprezentativní předchůdce klasického filmu noir. Každoroční poctu hereckým ikonám jsme letos věnovali nesmrtelnému páru Alan Ladd a Veronica Lake. Mimo hlavní sekce uvedeme Tarantinovy Gaunery (příznačně jen pár dní po české premiéře jeho devátého snímku Tenkrát v Hollywoodu) nebo krátkometrážní novinku z Austrálie. Každý z více než 35 titulů, které najdete v programu, je skvělý a stojí za vidění, ale abych vám usnadnil rozhodování, nabízím stejně jako loni desítku svých osobních favoritů (za každou sekci jednoho + dva bonusy).

  • Kolt místo klíče (Čtvrtek | 22/8 | 16:45 | sál Nova Cinema + Neděle | 25/8 | 13:15 | sál Nova Cinema) – sekci japonského noiru dominují dva filmy Seidžuna Suzukiho, ale mně je bližší vizuálně vytříbený hitman noir Takašiho Nomury, který se při jeho vzniku nechal ovlivnit poetikou italských spaghetti westernů
  • Křik chlapce (Čtvrtek | 22/8 | 12:15 | sál Alana Ladda + Sobota | 24/8 | 18:30 | sál Alana Ladda) – skvěle vygradovaný film noir s dětským protagonistou, který vznikl v režii bývalého kameramana Teda Tetzlaffa
  • Modrá dahlia (Sobota | 24/8 | 16:15 | sál Alana Ladda) – realizace původního scénáře Raymonda Chandlera, ve které sice chybí Philip Marlowe, ale i tak nezapře svého autora
  • Modrý anděl (Pátek | 23/8 | 12:00 | sál Veroniky Lake + Neděle | 25/8 | 13:30 | sál Fritze Langa) – první setkání legendární dvojice Josef von Sternberg a Marlene Dietrich, zde doplněné ještě famózním Emilem Janningsem
  • Polnočná omša (Pátek | 23/8 | 14:45 | sál Nova Cinema) – znepokojivé drama Jiřího Krejčíka, které na pozadí dramatických válečných událostí zkoumá otázky hrdinství a cti
  • Přízračná dáma (Čtvrtek | 22/8 | 21:00 | horní nádvoří + Sobota | 24/8 | 12:00 | sál Fritze Langa) – u nás málo známý noir Roberta Siodmaka s Ellou Raines v pozici vyšetřovatelky vraždy, z níž byl obviněn její šéf
  • Rebecca (Sobota | 24/8 | 21:00 | horní nádvoří) – elegantní gotická romance podle předlohy Daphne du Maurier, která vznikla na úvod spolupráce Davida O. Selznicka a Alfreda Hitchcocka; před projekcí bude pokřtěna blu-ray edice, která vznikla za naší asistence
  • Tajemství za dveřmi (Pátek | 23/8 | 15:45 | sál Veroniky Lake + Sobota | 24/8 | 14:00 | sál Alana Ladda) – atmosférický gotický noir Fritze Langa, o který jsme usilovali několik let v řadě, ale teprve teď se nám podařilo zajistit jeho promítání
  • Vrah mezi námi (Čtvrtek | 22/8 | 14:00 | sál Alana Ladda) – klasika rané zvukové kinematografie, která vyniká promyšlenou formou i nezvyklým pojednáním citlivé problematiky
  • Zítřek nemá šanci (Neděle | 25/8 | 16:00 | sál Veroniky Lake) – elegický dovětek za klasickým filmem noir s výborným obsazením a v režii spolehlivého Roberta Wise

Kompletní program stejně jako praktické informace potřebné k vaší návštěvě najdete na našich webových stránkách. Přijeďte, nebudete litovat!

Noir Film Festival 2018 a neo-noir v Cinepuru

Už šest let je v mém životě konec srpna spojený s konáním Noir Film Festivalu. Letošní ročník, který odstartuje již za týden, možná bude první, kterého se osobně nezúčastním (z radostných rodinných důvodů), nicméně i tak jsem se na jeho přípravě podílel v obvyklé míře. S kolegyní Janou Bébarovou jsme sestavili pestrý a snad i divácky atraktivní program, kterému pro mě dominují čtyři hlavní, navzájem se protínající linie: problematika nestabilní lidské psychiky, nejjasněji artikulovaná v sekci nazvané Psycho noir; prostředí věznice nebo léčebny, kterému jsme také věnovali samostatný programový blok; archetyp femme fatale a jeho historická revize od 80. let do současnosti; a rebelství Samuela Fullera, odvážného producenta, scenáristy a režiséra, který během své dlouhé kariéry soustavně bořil konvence a usiloval o výsostně autorský projev.

V souvislosti s Fullerovou miniretrospektivou na Křivoklát zavítá jeho dcera Samantha, autorka povedeného dokumentu A Fuller Life (2013), jehož vznik jsem před lety podpořil na Kickstarteru a který nyní bude na festivalu odpromítán v české premiéře. Dalším objevem by se pro tuzemské publikum mohla stát nízkorozpočtová novinka Bílá orchidej (White Orchid, 2018), nasnímaná v atraktivních kalifornských exteriérech a umně si pohrávající se základními pilíři noirové poetiky.

Celkem letošní program čítá 40 položek, mezi nimiž – a za to ručím – nenajdete slabý nebo nezajímavý film. Pokud byste se mě však přesto ptali na preference, zde je mých deset programových tipů (v abecedním pořadí; link vede na krátkou anotaci připravenou pro festivalový katalog):

Až se vrátíš… (Pátek | 24/8 | 15.00 | Sál Idy Lupino)
Bílý žár (Sobota | 25/8 | 21.15 | Horní nádvoří hradu)
Co se vlastně stalo s Baby Jane? (Neděle | 26/8 | 10.00 | Sál HBO)
Dívka s hyacinty (Sobota | 25/8 | 12.00 | Sál Roberta Ryana)
Hrubá síla (Pátek | 24/8 | 14.45 | Sál Roberta Ryana + Neděle | 26/8 | 11.30 | Sál Idy Lupino)
Nájemná vražda (Sobota | 25/8 | 13.15 | Sál HBO)
Násilný čin (Neděle | 26/8 | 15.45 | Sál Roberta Ryana)
Podvod (Sobota | 25/8 | 14.15 | Sál Roberta Ryana)
Zátah na Jižní ulici (Pátek | 24/8 | 21.15 | Horní nádvoří hradu)
Žár těla (Sobota | 25/8 | 18.00 | Sál HBO)

Šestý NFF proběhne ve dnech 23. až 26. srpna na hradě Křivoklát. Pokud zvažujete návštěvu, všechny praktické informace najdete na našem webu.

Letos se navíc konání festivalu krásně doplňuje s tématem srpnového čísla časopisu Cinepur, jímž se stal neo-noir. Neodolal jsem a přispěl jsem článkem o počátcích neo-noiru, které spatřuji ne v 70. letech jako většina autorů, ale už v dřívějším, transformativním období let 1955 až 1965. Konkrétně se v textu zaměřuji na šestici filmů, mezi nimiž nechybí dva tituly promítané letos na Křivoklátě – nízkorozpočtová Nájemná vražda Nahý polibek Samuela Fullera. O čtení na Noir Film Festival tedy máte postaráno. Obsah 118. čísla Cinepuru najdete zde, pokud nepatříte mezi odběratele, svůj výtisk si můžete objednat tady.

 

Zde krátká ochutnávka z mého článku:

FILM NOIR ZNOVUZROZENÝ / POČÁTKY NEO-NOIRU V AMERICE

„Neo-noir zná svou minulost. Zná pravidla hry a ví, jak je porušit.“ Motto sborníku s jednoduchým názvem Neo-Noir, který v roce 2009 sestavila trojice Mark Bould, Kathrina Glitre a Greg Tuck, funguje jako stručná, ale výstižná definice cyklu, který postupně nahradil klasický film noir obvykle spojovaný s americkou kinematografií čtyřicátých a padesátých let. Uvedená teze je východiskem i tohoto článku, ve kterém je za charakteristický rys neo-noiru považována právě jeho sebeuvědomělost, jež se projevuje různými strategiemi. Od nostalgického potvrzování po subverzivní ohýbání noirových konvencí ve vztahu k typickým postavám či tématům, vzorcům vyprávění a technikám filmového stylu.

Film noir se stal na poměry hollywoodské kinematografie nezvykle sebeuvědomělým korpusem děl již brzy poté, co se prosadil jako jedna z dominantních forem americké filmové produkce bezprostředně po skončení druhé světové války. Nijak zvlášť mu v tom nepřekážela skutečnost, že pod tímto jménem – dnes běžně užívaným i mimo odborné kruhy – jej v té době znala pouze hrstka kritiků a filmových fanoušků z Francie. Jen v roce 1947 šly například do kin formální experimenty Dáma v jezeře (Lady in the Lake) a Temná pasáž (Dark Passage), oba testující limity techniky subjektivní kamery, parodicky laděná komedie s Bobem Hopem Má oblíbená brunetka (My Favorite Brunette) nebo snímek Pursued, který jako jeden z prvních přenesl poetiku a archetypální postavy filmu noir do žánru westernu. Vedle tendence k narativním a stylovým inovacím a překvapivým žánrovým průnikům americký film noir disponoval i obdivuhodnou schopností funkčně se přizpůsobovat společenskému klimatu nebo technologickým změnám (studená válka, poválečný příklon k realismu). Ve výsledku tedy nejde o tak uniformní styl, jak se mnohdy soudí.

Nicméně ať už film noir nabyl jakýchkoliv podob, v první polovině 50. let celý cyklus vykazoval známky vyčerpání. K jeho postupnému úpadku přispěl rozklad studiového systému, v jehož důsledku výrazně poklesl celkový objem hollywoodské produkce, a téměř paralelně probíhající nástup barevného filmu a širokého formátu, který spolu s konkurencí televize vedl k upřednostňování spektakulárnějších žánrů. Tyto faktory vedly v úhrnu k tomu, že film noir takřka vymizel z áčkové produkce a stal se doménou béčkového filmu. (…)

(zbytek článku najdete v tištěném Cinepuru 118)