Občas se to tak sejde, že období publikačního půstu následují bohaté žně. V listopadu a prosinci mi v krátkém sledu vyšly tři texty, které jinak vznikaly zcela odděleně.
Dva z nich se vztahují k mému dlouhodobému zájmu o Davida O. Selznicka. Kapitola „Beyond Scarlett: The Collaboration between Vivien Leigh and David O. Selznick after Gone with the Wind“ vychází z příspěvku, který jsem pronesl na konferenci věnované herečce Vivien Leigh. Akce (kvůli covidu konaná pouze online) se stala impulzem ke kolektivní francouzsko-anglické publikaci Vivien Leigh. „I’m not a film star, I’m an actress“, kterou vydalo vydavatelství Dijonské univerzity. V textu se věnuji nesnadnému vývoji profesní spolupráce mezi Selznickem a Vivien Leigh po monumentálním úspěchu Jihu proti Severu (Gone with the Wind, 1939). Mimo jiné ukazuji, že producent a herečka se dostávali do častého rozporu kvůli jejich odlišným zájmům: Leigh chtěla hrát divadlo v Anglii se svým partnerem Laurencem Olivierem, zatímco Selznick požadoval její přítomnost v hollywoodských ateliérech. Jejich spolupráce skončila neslavně v polovině 40. let. Kniha je k zakoupení například na Amazonu.
Kapitola částečně sdílí terén s mým článkem “ Broadway in Hollywood: film producer David O. Selznick and his theatrical ties in the 1940s,“ který v prosinci vyšel v recenzovaném časopise Theatralia. Text popisuje komplexní, nejednoznačný vztah Davida O. Selznicka k divadlu. Ukazuji, že herecký talent a divadelní průprava byly klíčovými předpoklady herců a hereček k tomu, aby se uplatnili v producentově hvězdné stáji, ale zároveň mohly jejich divadelní ambice stát v cestě jejich filmové hvězdnosti. Selznick sám se angažoval i v divadelní produkci, ale nikdy ne natolik, aby mohla v důležitosti nebo ekonomickém dopadu konkurovat jeho filmovým aktivitám. Článek byl publikován v režimu open access a je tedy k přečtení zcela zdarma.
Třetí text vznikl v důsledku mého dlouhodobého zájmu o film noir. V knize Liminal Noir in Classical World Cinema z úspěšné řady prestižního nakladatelství Edinburgh University Press mám kapitolu věnovanou československému filmu Zde jsou lvi (1958). Nabízím v ní analýzu snímku s důrazem na společensko-politický kontext jeho vzniku. Mimo jiné tvrdím, že Zde jsou lvi uplatňují některé postupy spojované s filmem noir (retrospektivní narace, voice-over, bezvýchodná atmosféra, expresivní styl), což vedlo k jeho odmítavému přijetí z řad velké části filmové kritiky i politické reprezentace, která netolerovala jeho odchylky od preferované doktríny socialistického realismu. Film vznikl v období krátkého politického uvolnění, ale na festivalu v Banské Bystrici byl podroben kritice právě kvůli stylové a ideologické podvratnosti. Kniha, plná dalších zajímavých kapitol (např. o filmech Popel a démant, Černý upír a Blues in the Night), je k dostání na stránkách vydavatele.
Letos se navíc konání festivalu krásně doplňuje s tématem srpnového čísla časopisu Cinepur, jímž se stal neo-noir. Neodolal jsem a přispěl jsem článkem o počátcích neo-noiru, které spatřuji ne v 70. letech jako většina autorů, ale už v dřívějším, transformativním období let 1955 až 1965. Konkrétně se v textu zaměřuji na šestici filmů, mezi nimiž nechybí dva tituly promítané letos na Křivoklátě – nízkorozpočtová Nájemná vražda a Nahý polibek Samuela Fullera. O čtení na Noir Film Festival tedy máte postaráno. Obsah 118. čísla Cinepuru najdete